Není nic divného na tom, že se lidé po dosažení dospělosti touží osamostatnit. A aby se takové osamostatnění podařilo, musí tito pochopitelně i někde bydlet. Dokud totiž člověk žije u svých rodičů, může sice o svou nezávislost usilovat, jenže je to většinou jako bojovat s těmi pověstnými větrnými mlýny. To znamená, že se sice dílčích úspěchů dosáhnout dá, ale o nezávislosti jako takové se tu pořád ještě mluvit nedá.
O osamostatnění se tedy dá mluvit až tehdy, když se někdo postaví takzvaně na vlastní nohy. Když si tedy dotyčný sežene zřejmě nějaký ten podnájem, aby mohl skutečně žít podle svých představ. Jenže podnájem není právě ideální řešení. Jistě, je to dobrá volba pro ty, kteří na vlastní bydlení stále ještě nedosáhnou, ale má to tolik nedostatků, že je to vlastně jenom z nouze ctnost.
Podnájem totiž nabízejí majitelé nemovitostí s cílem na něm vydělat, a proto je takové bydlení sice nejdostupnější, ale vesměs i hodně předražené. A navíc nebývá takový podnájem navždy, obvykle dříve či později dojde k tomu, že se musí nájemník zase vystěhovat, když to majitel objektu chce.
A proto touží lidé po bydlení ve vlastním. Což je ale natolik drahé řešení, že si to mnozí z nás nemohou dovolit. A nejen že obvykle nemáme našetřeno na koupi vlastního bytu, ale naše finanční možnosti bývají takové, že si třeba nemůžeme dovolit koupit vlastní byt ani na hypotéku. I hypotéky něco stojí, a pokud hrozí, že by člověk nezvládal splácení tak velké sumy, kolik soukromý byt stojí, nedostane třeba ani takovou půjčku.
A pak je vlastně ideálním kompromisem hypotéka na družstevní byt. Družstevní byty jsou totiž levnější než ty soukromé, a proto se na ně dá u nebankovní společnosti získat hypotéka i tehdy, když by člověk na tu klasickou nedosáhl. Protože tady stačí půjčit si méně, a tak jsou tu i nižší splátky, jež zvládne více lidí.
A proto se hypotéky na družstevní byty těší popularitě.
