Asi není třeba říkat, že technická revoluce postupuje mílovými kroky. Nové vynálezy a vylepšení jsou na trh dodávány takřka denně, a většina z nich nám značně usnadňuje život. Problém ovšem je, že především starší lidé mají problém s tímto tempem držet krok. Důsledkem toho je, že novým technologiím nevěří a neumí je používat.

 

To se samozřejmě netýká ani zdaleka všech, ale připusťme si, že valná většina starších občanů považuje nové vynálezy za příliš složité. Co jim ale brání se s nimi naučit pracovat, když jsou vyráběny tak, aby byly uživatelsky co nejpřívětivější? A je možné tuto nechuť nějak překonat?

 

Hlavním handicapem, který starý lidem brání přijmout pokrok, je fakt, že mozek v tomto věku již není ani zdaleka tak tvárný jako u mladých lidí. Neuronové synapse se tvoří podstatně obtížněji a vydrží mnohem kratší dobu. Zato ty, které jsou již pevně zavedené, zesilují.

 

svěží důchodkyně

 

To způsobuje to, že jsou tito lidé často zaběhlí ve své rutině, a změny jsou pro ně stresující. Jejich mozek se zkrátka již nedokáže tak dobře adaptovat. Důsledkem pak je, že skutečně je pro velkou část z nich fyzicky nemožné, aby novým technologiím porozuměli, bez ohledu na to, jak jednoduché na používání jsou.

 

Samozřejmě můžeme namítnout, že existují i výjimky. Máme důchodce, kteří vesele brouzdají po internetu a jejichž mysl je stejně svěží jako ta u někoho o desítky let mladšího. Jak je to možné? Má to hned několik příčin.

 

moderní mobilní telefon

 

Tím prvním je genetika – každý mozek je unikátní, a každý podléhá změnám ve stáří jiným tempem. A tak stejně jako existují lidé, kteří dokáží například běhat rychleji než průměrný člověk, existují i takoví, jejichž mozek vydrží déle aktivní.

 

Ovšem to je příčina pouze u malého procenta těchto případů. Z valné většiny za to může fakt, že svůj mozek zkrátka zestárnout nenechali. Udržovali jej v činnosti například luštěním křížovek, logických rébusů a dalšími cvičeními, které zabraňují jeho „zkostnatění“. A to je něco, co by pro sebe měl udělat každý z nás.